..."Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.“ ...."...
(Toto nevysvětluji Myslivci, ale náhodnému čtenáři, aby ho Myslivcovy žvásty nepopletly.)
(Lv 23,24) Promluv k synům Izraele: Sedmého měsíce, prvního dne toho měsíce budete mít odpočinutí, památku troubení, svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci a přinesete Hospodinu ohnivé oběti.
Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Desátého dne toho sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít svaté shromáždění; budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivé oběti.
Právě tohoto dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to den smíření, aby za vás byl vykonán obřad smíření před Hospodinem, vaším Bohem. Neboť kdokoliv by se nepokořil právě toho dne, bude vyhlazen ze svého lidu. Kdokoliv by dělal jakoukoliv práci právě v ten den, toho odstraním zprostřed jeho lidu. Nebudete dělat žádnou práci. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech.
Je to pro vás nejsvětější sobota; budete pokořovat své duše. Večer devátého dne toho měsíce, od večera až do večera budete zachovávat svoji sobotu ....
Činit něco na památku - znamená v řeči Bibli zpřítomnit onu událost do současnosti.
Toto není žádné nostalgické Myslivcovo jen "připomenutí dávné události" - to je osobní zapojení každého věřícího do duchovního dobrodiní (užitku) oné události.
Např. když dnešní judaista slaví svátek Pesach, on sám vychází právě nyní docela reálně z "egyptského otroctví" (svých hříchů). Toto opravdu nemá s nostalgií absolutně nic společného - naopak je to vstup do duchovní reality oné dávné události, její ZPŘÍTOMNĚNÍ.
| 
